Jméno: Emylie Miller
Hráč: simaiv
Věk: 17 let
Božský rodič: Hádes
Určení: V jednom zimním dni se Emylie procházela po zasněžené louce kousek od hranic tábora polokrevných u Thaliiny borovice. Měla jako každou zimu svojí otrávenou náladu. V Hermově srubu panoval jako vždy hluk, prášilo se z polic, jak jeho neposední obyvatelé zkoušeli, co vydrží. Tak Emylie odešla ven, aby se uklidnila. Nebavilo jí, jak jí věčně kolem hlavy poletují sněhové vločky a radši se usadila pod borovici. Zvláštní bylo, že i přesto, že mrzlo, nebyla jí zima a vločky v jejích světlých vlasech rychle roztávaly.
Asi po hodině se zvedla, protože se jí vybavilo kázán její babičky. Nesmíš sedávat na studenou zem, nastydněš a budeš nemocná… Ještě nebyl čas na večeři, tak se pomalým, šouravým krokem vracela ke srubům. Cestou přemýšlela, čí může být potomek. Aspoň si mohla být jistá, že to bude muž. První srub, Hermés. Tam pobívala už přes měsíc a nepřipadalo jí, že by mohla být Hermovou dcerou. To nebylo možné. Další srub, Apollon. S jejím antitalentem, že by netrefila ani terč deset metrů krát deset metrů, se vylučovala i tahle možnost. Na malou chvilku se zastavila před Areovým srubem. Musela uznat, že u tomhle bohovi už uvažovala, ale i tak jí přišel strašně nesympatický, tak to přece nemůže být její otec. Zavrtěla hlavou a odešla k Poseidónovu srubu. Neměla ráda vodu, moře a především oceány. Takže zamítnuto. Prošla kolem Diova srubu – o tom ani neuvažovala s jejím strachem z létání – a došla až k poslednímu. Byl zastrčený kousek v zadu a nad jeho dveřmi vysela veliká lebka, která přímo svítila na obsidiánové stěně. Hádes. Bůh, který u Emylie vzbuzoval obrovský respekt. Vždy ho obdivovala a uctívala. Přistoupila blíž a posadila se na první zasněžený schod vedocí do srubu. Podepřela si rukama hlavu a sledovala bílé vločky padající na zem. Pomalu začínala klimbat, když něco zasyčelo. Před jejíma očima se zformovala z kouře veliká černá lebka. Znamení Háda. Jejího otce.
Vzhled: Emylie není ani vysoká, ani malá. Má ženskou, hubenou postavu, kůži si udržuje opálenou po celý rok. Má čokoládově hnědé oči, které se dokážou smát, i když je smutná. Světle hnědé vlasy má dlouhé, spadají až pod lopatky. Nejkrásnější na ní je její úsměv s roztomilými ďolíčky, se kterým se ráda chlubí. Dokáže jím povzbudit nejednu osobu. Ale sama bývá často zachmuřelá a k neznámým lidem odtažitá. Emylie má smysl pro módu, nebo je jí spíše zaujatá. Kromě módy ji zajímá tanec, který dělá už od malička a malování. Je přátelská, milá, ale dokáže být i pěkně zlá na ty, které nemá ráda. Ráda nosí černé oblečení. Nejčastěji nosí kalhoty, šaty nesnáší.
Povaha: Emylie je typ dívky, která vypadá velmi něžně a jemně, ale zdání klame. Patří mezi odhodlané a tvrdé ženy.
Pokud se někde stane nějaké bezpráví, snaží se to řešit s klidem a rozvahou. Pokud však vidí něco, co by se dít nemělo (např. bitku studentů či kamarádů), zasáhne svým pevným hlasem. Lidé si myslí, že se nikdy nedokáže rozhoupat, ale není to vůbec pravda. Na nějaké párty patří mezi ty nejživější, ovšem až tak v polovině. Není to tím, že by pila alkohol, který nesnáší, ale tím, že je ze začátku opravdu nesmělá, dokud své okolí lépe nepozná.
Zapsané kurzy a předměty:
Nauka o bozích (P)
Seznamte se, příšera (K)
Magická místa současnosti (K)
Jízda na koni (K)