Jméno a Příjmení postavy: Nigel Taylor
Věk: 17 let
Hráč: Aki
Božský rodič: Hermés
Určení: Teprve třetí den od toho, co zjistil, že má olympskou krev se vydal na průzkum tábora. Ne že by mu v přítomnosti Hermova srubu nebylo dobře, ale bylo na čase prozkoumat i zbytek místa, kde stráví nejspíše zbytek svých náctiletých let. Oblékl si tedy kabát a vydal se ven ze srubu.
Dlouhé bloudění táborem, ho dovedlo do mnoha míst, která ho donutila přemýšlet nad tím, kam se vlastně dostal. Co se s ním stane? Všude kolem lidé jeho věku, ale po zuby ozbrojeni zápolíc v kožených zbrojích jeden proti druhému. Ze všech věcí, co kdy zažil ve zlaté kolébce je tohle to poslední, co by si dokázal představit. I přes výraznou pachuť odporu si hodně rychle usmyslel, že všechen blahobyt je pryč. Peníze mu tu sotva získají dobré postavení a moc.
Myšlenky ho zavedli z mnoha prozkoumaných míst až k moři. Ze samé nejistoty a starosti o to, kde jen najde učebnu úplně zapomněl myslet na svůj strach z vody. Ten stejně nebyl prioritou, hodlal se z pláže opět co nejrychleji dostat a najít učebny. Škola pro něj vždy byla vším, teď se jen bude muset učit trochu jiným věcem – na Harvard se hold bude muset dostat přes kopu mytologie. Při cestě co nejdál od chladného vzduchu, který na pláži tehdy panoval, uviděl několik metrů před sebou muže s kučeravými vlasy barvy písku oděného do teplákovou. Hleděl do manažerského telefonu, takže Nigela napadlo, že přirozeně bude mít něco společného s vedením tábora. Snad by to mohl být jeden z lektorů… ostatně co by tu dělal dospělý muž, kdyby neměl svoji úlohu, že? Vydal se k manažerovi v teplákovce původně s otázkou, kde najde učebny. Když už se chystal promluvit, zaujaly ho syčivé hlasy vycházející z kapes onoho muže nemluvě o manažerově reakci na myšlenku, která neopustila hlavu. Přesto ale na muže vyrukoval s otázkou, zda nepatří k lektorům. Dočkal se záporné odpovědi s následného připomenutí, že by měl vědět, kdo před ním stojí.
S trochou pomoci onoho manažera se syčícími kalhotami se mu náhle rozsvítilo. Stojí před ním jeho tatínek… sám Hermés. I když ke svému rodiči samozřejmě okamžitě přistupoval s respektem a školáckou radostí, že je synem boha, nemohl si odpustit vyčíst mu nešvary, kterých se v minulosti Hermés dopustil a které jeho synka málem připravilo o důležité životní vědomosti. Tak či onak, otec mu vysvětlil, proč se vše dělo tak, jak se dělo. Ne že by mu sežral každé slovo… na to znal svou minulost a rodinu příliš dobře, nicméně Hermova vysvětlení bez problémů přijal. Ohlížení se na minulost brzdí činy dneška a navíc, trucem se nikdy nic nevyřeší. Není důležité vyčítat otci, kde byl celé dospívání – je důležité, že je bůh, ne?
S Hermem prohodil i několik dalších vět, ale nestačil se ho zeptat na vše, co by chtěl vědět. Zanedlouho poté, co otce potkal, ozval se z nebes hlasitý zvuk hromu, po kterém se Hermés se synem rozloučil a zmizel spolu se závanem větru dost možná splnit své povinnosti posla bohů. V písku po něm zbyl pouze pár tenisek značky Nike s párem křídel na každé z nich.
Vzhled: Jeho vzhled není ničím extra zajímavý, ničím příliš vyjímečný. Na svůj věk je průměrně vysoký, měří něco málo přes 185 centimetrů. Váhově taky nevybočuje z davu, je spíše hubený, než svalnatý. Tělo má sice zpevněné, ale výraznější stopy po vypracování fakt nenajdete. Jeho pohyby i třeba jenom nepatrná gesta nasvědčují, že vyrůstal v dost striktním prostředí. Sem tam vystupováním působí až aristokraticky.
Na oválném obličeji je vždycky dokonale učesaná krátká kštice o jejíž barvě by se hodně lidí hádalo. Někdo by je označil za hnědé, jiný za černé, takže něco mezi tím. Pod náležitě upraveným obočím sytě hnědé oči, mezi kterýma čmuchá průměrný špičatý nos. Poslední doplněk lehce opálené tváře jsou narůžovělé rty.
Oblékání je pro něj dost specifický pojem. Obléká se do sportovně elegantního stylu převážně světlých barev. Dobrým případem jsou sportovní saka, kriketové svetry, chinos kalhoty a plátěné tenisky. V upnutých džínách, kožené bundě a nebo nedej bože kovem v obličeji ho neuvidíte ani za zlaté prase. Oblékáním prostě z davu svých vrstevníků totálně vybočuje, sic ve zdejším prostředí asi ani tak ne. Dobře ví kdy se jak obléct, takže samozřejmě po táboře nepobíhá ve smokingu. Nebrání se klasickým táborovým outfitům ani brnění – není tak blbej, aby se nechal zabít z odporu k polyesteru. Co se týče doplňků, nikdy na něm neuvidíte víc, než hodinky a prsten.
Povaha: Typický příklad bohatého děcka z Manhattanu. Je slušně vychovaný, nikdy nezapomene pozdravit, poděkovat a lézt do zadku těm, kteří mu v budoucnu budou nápomocni. I když se může zdát být povýšený nad mnoho věcí, což taky je, nemá problémy se bavit absolutně s kýmkoli. Čím by byl král bez poddaných, no ne? Autority si ctí minimálně navenek. Ať si o nich myslí co chce, poslechne je, když jsou poblíž. K označení bad boy má tedy docela dost daleko, jeho politikou je understatement, nebo jinak řečeno držení se zpět. Drží se zpět dokud je to nutné a pak, když to jeden nejméně čeká, ucítí chladnou kudlu v zádech. Má tendence lidi soudit podle toho, jak se oblékají. Styl o člověku prozradí často víc, než si myslí.
Málokdy ho uvidíte se mračit, usmívá se téměř permanentně – a že úsměvů umí doslova miliony. Pomáhá mu k tomu fakt, že po tatínkovi podědil opravdu užitečný talent. Je skvělý herec, který nemá problém zahrát cokoli, aniž by se to na něm jakkoli projevilo. Jeho sebekontrola je na dost vysoké úrovni, takže kontrolovat svůj tep během lhaní či hraní mu nedělá nejmenší problém. Má smysl pro detaily, lež a intriky se před ním jen tak neutají. Je docela hračka prokouknout ostatní v něčem, co sami dobře ovládáte. Zadalší je schopný zloděj a potažmo manipulátor. Už ve svých sedmnácti letech dokonce zkušený hacker.
Naneštěstí pro něj, coby daň za zděděnou vyčůranost zaplatil naprostou neschopností udržet zbraň. Boj fakt není jeho parketa – sice proti sobě rovnému by se možná stihl ubránit, ale ohledně boje není a nikdy nebude příliš zdatný.
Má strach z vody, dosud se nenaučil plavat. Naopak mezi oblíbené věci koníčky patří oblečení, knihy a nenáročné sporty.