Jméno: Thobias Bridge
Věk: 18 (narozen 20.11)
Rasa: Polokrevný
Božský rodič: Zeus
Funkce: Průzkumník
Vzhled: Už nemá ty svoje dětská očka, kterými na sebe dokázal strhovat pozornost, když něco potřeboval. Dospěl a spolu s tím se změnila spousta věcí. Z krásných pocuchaných delších dětských kadeří se stal krátký styl sestřihu, avšak i přesto se v zrcadle hodnotí jako krasavec. Kadeře si skoro vždy zarovnává směrem dozadu. Celkem o svůj vzhled docela dbá. Jako zamlada, i dnes jeho tváři dominují okouzlující kaštanově zbarvené oči, které na sebe dokáží strhnout pozornost některých dam. I přesto, že Tobias není nějaký vášnivý atlet, figuru si drží tak akorát. Pod hustým rovným obočím, a hlubokýma očima, které většinu času zračí pouhou chut do života, se nachází nos, nejspíše jestřábího typu. Pod ním leží nevýrazné narůžovělé rty. Obvykle se tváří jako dost přísná osoba, avšak je to pouze ten pokerface, který se může rychle změnit v něco přívětivějšího, pokud k tomu má podnět.
Má potetovanou celou pravou paži různými znaky, takové ty různé zkrouceniny či ornamenty. Na jeho zádech je tetování obsahující meč s křídly. Ty zbraně miluje. Zajímal se totiž o historii a chtěl ji jednou i sám vyučovat. Na krku nosí přívěšek se symbolem blesku, kterou získal od Petera. Od té doby se s ním nesetkal, a proto nosí přívěsek s hrdostí, na památku. Možná ten přívěsek není nic extra, ale on ho nikdy nesundává, ani když se koupe. Nevinný blesk ho přeci v činnostech nemůže nijak omezit. Na levé ruce můžete uzřít protáhlou jizvu. Nechce o ní moc mluvit, pokud se ho zeptáte, nejspíše vás prostě jen nějak odbude a změní téma.
Mezi jeho nejoblíbenější oblečení patří tepláky. Jsou volné a nijak neomezují v pohybu jako džíny, které nosí převážně jen do města mezi lidi. Barvu nijak neřeší, stejně jako to, zda se někomu zrovna jeho oblečení líbí. Většinou je oblečen do tmavohnědých, či šedých kalhot sladěnými s nějakým tmavomodrým tričkem, které má na sobě ornamenty. V zimním a chladnějším období, nosívá rád něco teplého, proto si na tričko oblékne mikinu s kapucí a hurá ven! Má jednu dost oblíbenou mikinu, ta má černé tělo, avšak rukávy jsou zelené. Oblečení, do kterého by jste ho dostali jen v opravdu výjimečné situaci, je smoking, vesta, nebo košile. Ani neví, proč ho tenhle typ oblečení odrazuje, přijde mu to takové divné, moc nóbl. Dle něj by se mělo chodit do společnosti v tom, v čem chceme, takže nějaká pravidla jsou mu ukradená. Klidně si i na ples vezme to, co je mu pohodlné.
Aby mohl kdykoli ochránit kohokoli bez ohledu na to, zda smí nebo nesmí použít schopnosti, nosí při svém pasu jeden a půlruční meč. Skoro nikdy jej neuvidíte bez houpající se kožené pochvy skrývající v sobě lesklou stříbrnou čepel, o kterou se opravdu pečlivě stará a minimálně jednou za týden ji leští a čistí, aby byla stále tak lesklá. Meč má rukojeť omotanou rudou kůží, aby mu například nevyklouzl z rukou. Jeho záda nikdy, kromě noci a spaní, neopouští ani luk s toulcem a šípy. Jako správný průzkumník by tohle přeci mělo být samozřejmé. Luk je dlouhý asi metr a půl, celý z modřínového dřeva, zdobený jemnými ornamenty. Na jeho pravém rameni je vyritý jeho název…..ehm, ne, Tobias není blázen, prostě si ten Luk tak oblíbil že mu dal jméno, je přeci normální že pro nás nějaké věci znamenají hodně, ne? Toto je poslední věc, která mu připomíná bývalý život. Shelnach, tento název je vyrytý na rameni luku. Krom těchto drobností je důležité zdůraznit i stavbu. Luk má dvacet centimetrů od rukojeti dřevěnou dračí hlavu, to je to rameno které má být při střelbě na vrchu, z jeho hlavy dále vyrůstá zbytek dřevěného ramene. Zespodu je zase ocas toho draka, který je vlastně obtočený kolem spodního ramene. Ocas končí ostrým zakončením, které se dá použít jako zbran.
Poslední věc kterou u sebe nosí při průzkumech je malá nenápadná malá dýka, jejíž rukojeť je akorát do dlaně. Ostří má okem nepozorovatelné vroubky, dalo by se tedy říci, že dýka je zubatá. Dokáže opravdu pořezat, stejně jako každý dobře naostřený nůž. Tato dýka se také leskne, avšak více pečlivosti a celkově péče, věnuje Tobias svému meči. Dýku využívá jen v případě krajní nouze a nosí ji uloženou ve speciální kapse z vnitřní strany lýtka svých černých holínek.
Povaha: Nemá vůbec problém mluvit s dospělými ani s holkami, avšak od kluků se drží dál. Jinak je kamarádský, a když si získáte jeho důvěru, tak je ochotný položit za vás i život položit. Prostě pro vás udělat co vám na očích uvidí. V rámci možností se snaží být i slušný, ale když ho něco rozzlobí, někdy se neudrží, a to se pak začnou vylévat oceány, obrazně řečeno, a i přesto že se snaží vést svůj rozum ke slušnosti, nakonec to sklouzává k drzosti. Světlou stránkou je nejspíše jeho empatická vlastnost. Pokud k němu přijde někdo smutný, skoro ihned se tím nakazí, avšak není to nějaká dlouhodobá záležitost. Je docela hyperaktivní, ale to se dá vysvětlit jeho původem. Ano, opravdu má spousty energie až někdy neví co s ní dělat.
Když má volný čas tak tak se zdokonaluje ve svém koníčku, který miluje nadevše- Malování, nebo se fláká u vody. Má rád přírodu a zvířata. Nesnáší nudu, a proto se v každé chvíli, kdy nuda nastane, snaží zaměstnat. Má svůj vlastní názor a skoro nikdy nedělá, co mu řeknete. Nesnáší rozkazy, a proto se hodně často například ve škole dostával do průšvihů, když nechtěl poslechnout učitelku a jít k tabuli. Je vtipný a občas i trochu ironický. Nemá rád, když mu někdo lže nebo ho pomlouvá za jeho zády. I přesto že to není dítě Poseidona, má zvláštní vztah ke koním. Když byl malej, nevlastní otec s kterým si rozuměl jako s vlastním ho jednou týdně brával do jezdeckého centra. Miloval to tam a často žadonil o delší jízdu než jen pouhá hodinka. Ty čtyřnohá zvířátka jsou mu častými dlouholetými přáteli. Sice jim nerozumí, ale rád si zajde do stájí, aby se přátelům svěřil.
Hodně ho také fascinují mytologická stvoření, jako jsou třeba hypogryfové nebo jednorožci. Je velkej snílek, od té doby co se dozvěděl že by něco takového mohlo existovat si přeje se s tím setkat, dozvěděl se to totiž z jeho nejoblíbenějšího žánru- fantasy. Je to jeho sen, vždy otravoval otčíma, aby šli hledat do lesa jednorožče. Přál si to k narozeninám, vánocům, narozeninám a vánocům, a nic! Otčím mu koupil figurku jednorožce, to je vše! Byl tehdy hodně rozzlobený až vypadli pojistky domu. Své schopnosti ještě neobjevil, tudíž není jasné, co se stane, až ten den nadejde. Pokud může, lehne si někde na trávník a pozoruje oblohu. Má nesmírnou fantasii a velice rád si představuje, jaké by bylo umět létat, či letět na Pegasovi. Ve společnosti je to opravdu nejvěrnější přítel, který by ani nepomyslel na to, vás nějak pomlouvat, či urazit za vašimi zády. Pokud má problém, udusí ho v sobě, ale ta horší věc je to, když onen pomyslný pohár přeteče. Jelikož se u strýce Árona neměl jak učit – strýček se odmala věnoval na farmě, kde vyrůstal, tudíž číst ani psát moc nepotřeboval- umí Tobiáš psát minimálně, ale čte jako by vyšel vysokou.
Historie: Tobias žil se svojí matkou v Londýně v malém bytě, kam se sotva vlezli sami. Chodil do školy pro obyčejné děti, ale sotva to tam zvládal. Poslední rok byla čtvrtá třída. Prošel se samými pětkami. Není to tím, že by to byl nějaký blbeček. On prostě byl pořád tak energetický až vyrušoval v hodinách a učitelé nevěděli co s ním, tak mu dávali samé pětky, v kterých se ty tři nebo dvě dobré známky úplně ztratily.
Jeho matka ho nakonec dala na zkoušku do zvláštní školy. Bylo to mnohem lepší, jelikož nemusel trávit dvě hodiny cesty autobusem, takhle škola byla náhodou dvě zastávky daleko.
Na téhle škole potkal spousty kamarádů. Rád se s nimi bavil a povídal si, dokonce si tu oblíbil i jednoho učitele. Takovou náhodou to byl učitel tělocviku. Svalnatý týpek to nebyl, ale bylo poznat že při přepadení by si poradil a útočník by nevyvázl celej. Jedno odpoledne, kolem pátku třináctého se Tobimu při tělocviku zlomila noha. Ten den byl docela zajímavej, jelikož jak všichni víme, o pátku 13 se většinou dějí zlé věci, ale toto byla snad nějaká vyjímka. Tobiášově matce se pokazilo již před týdnem auto a učitel Peter Bridge nechtěl Tobiho posílat samotného. Nasedl tedy s ním do auta a dle Tobiho navigace ho odvezl do domu.
Byla to láska na první pohled? Sotva otevřela jeho matka dveře, profesor nasadil potutelný zamilovaný výraz.
No jistě jak jinak. Ani ne po měsíci spolu začali randit a takové ty věci kvůli kterým byl Thobi doma sám. Začal s matkou postrádat to pouto, které spolu měli. Připadal si najednou sám. I Přesto že Peter chtěl brát Tobiase sebou, jeho matka vždy jen řekla, že „sám to doma zvládne, není malej“.
Po dalším měsíci zjistila jeho matka že už je v druhém měsíci těhotenství. Petera to docela dostalo, avšak přestěhovat se k nim nemohl, jelikož ten byt už tak byl narvanej hračkami, oblečením, jen tak tak tam byla namačkaná co nejmenší kuchyně. Sice nebyly boháči, ale jelikož jeho matka pracovala jako uklízečka, vystačily si s její výplatou.
Po dalším týdnu přišel dopis. Byly v něm tři letenky a ihned poté vešel do domu Peter. Prý nám koupil v Americe nějaký byt, že jsou tam lepší platy a že tam pojedeme. Bylo těžké opustit všechny svoje přátele a odjet ze školy.
Když nastal den odjezdu, kupodivu pátek dvanáctého, všichni nasedali do letadla. Let probíhal v pořádku a Tobimu se to tak moc líbilo, že chtěl hned jet zpátky. Bylo mu 7 let. Stalo se to před dvěma roky.
Peter otevřel dveře přenádherného nového bytu. Ani jsem netušil že je Peter takovej boháč. Vše v pokoji bilo bílé, což ho docela štvalo, jelikož jeho oblíbená barva byla tmavošedá nebo modrá. Jednou když si rodiče spolu zase vyrazily a on byl doma sám, rozhodl se vytáhnout svoje tempery a trochu si ty gauče přebarvit. Nedopadlo to dobře. Matka tenkrát hodně šílela. Museli zaplatit docela dost za nový gauč s dvěma křesly. Sice bylo psáno že Peter byl boháč, ale samozřejmě ne doslova. I těch 50 000 který měl naspořeno na horší časy na účtě, bylo kvůli To vylomeninám celkem rychle pryč. Nedělal to schválně, chtěl pouze pozornost. Otčím Peter ho tedy začal brávat na jezdecké hodiny a lukostřelbu. To se Tobimu začalo líbit a přestával zlobit když musel být doma sám.
Po několika letech, v jeho dvanáctých narozeninách jeho matka zemřela na chřipku. Peter se o něj tedy musel poprat s úřady, avšak měl Tobiase tak rád, že vsadil vše a šel rovnou do boje. Úřady, ale nedali svolení. Jelikož se Peter a jeho matka nestihli vzít, byl Tobi oficiálně svěřen do rukou svého nevlastního strýčka Arona. Ti dva se neměli rádi. Tobias se snažil držet se od něj co nejdál, stejně jako Aron od něj. Skoro pokaždé když se setkali, se schylovalo k bouři. Dlouhé tři roky byl ještě nucen žít u strýce. Ve volném čase, jelikož strýček nebyl bohatý a tudíž si nemohl dovolit takový přepych jako Peter, se poflakoval venku, nebo střílel z luku, který si vyrobil z brk slepic. Aron byl farmář. Žádný atlet, ale síly jako býk. Nejraději popíjel čaj na verandě a hrál na banjo, zatímco pozoroval Tobiase střílet.
Po jeho patnáctých narozeninách, o půlnoci, propukla bouře. Byl to silný vichr, jenž se postupně proměnil v něco mnohem horšího. Z oblohy se spustil déšť. Tu noc se Tobimu zdál podivný sen. Stál na velikém kopci a shlížel dolů do jakéhosi městečka, vesnice, či campu. To netušil jistě. Věděl jen to, že musí jít na jihovýchod skrze lesy, poté přeplavat jezero a za ním bude onen kopec. To místo vypadalo tak slunně. I přesto, že to byl sen, se tam cítil mnohem víc doma, než zde u strýčka.
Brzy ráno, po tom pekle, vyšli oba ven na balkón, níže totiž nešlo sejít, jelikož tam byla voda. Zjistili, že to zcela zničilo stodolu a bohužel potopa, která se přihnala, stáje vyplavila a odnesla sebou dobytek činící 4 krávy a jedno prase. Jediné slepice přežili, když nám vyletěli na střechu.
Tobias se nejspíše zachoval docela sobecky. Arona nechal na statku sám, vzal mu dvě konzervy ze zásob, vodu ze studny na pití a odešel. Šel dlouho. Dnem i nocí, až zcela vyčerpán uviděl ono jasně zářící jezírko, které vypadalo přesně jako v tom snu. Konečně si směl dovolit odpočinek. Dva dny chození opravdu dokáží vyčerpat.
Když ho třetí den na cestě probudilo oslnivé sluníčko se svými blyštivými paprsky, které skoro vypalují oči, šel přímo za ním. Věci nechal ležet u jezera a pokračoval v cestě. Za pár hodin už stál na kopci u onoho stromu a shlížel dolů do té vesnice ze sna. Naživo, ale zjistil, že je to camp. Běhali tam docela podivné kreatury, ale on, jakožto snílek, v něco podobného věřil a přál si to vidět naživo a né jen ve filmech. Zde začal jeho nový lepší život.
Dovednosti-boj:
1.) Boj na blízko
Boj beze zbraně 7/10
Boj s dýkou 4/10
Boj s mečem 9/10
2.) Boj na dálku
Boj s kopím/oštěpem 0/10
Lukostřelba 10/10
Schopnost: Jelikož již skoro od malička věnuje své soustředění lukostřelbě má v ní opravdu skvělou mušku, ale nesmějte se mu prosím, pokud by se zrovna netrefil. Jak se říká.. i mistr tesař se někdy utne, a nemůže za to.
Následně jelikož je to syn Dia, boha oblohy a počasí, dokáže i on ovládnout svoji silou počasí od nějakého toho hřejivého sluníčka, přes pořádné ulejváky až po větrná tornáda pofukující střechy domů. Pokud se ale vysílí hodně a přečerpá své síly, trvá déle než se z toho dostane a vykurýruje se. Na schopnosti právě kvůli tomuto moc nespoléhá a nosí stále při sobě zbraně.
Zbraň: Thobias jakožto průzkumník má u sebe neustále nějakou ochranu proti případným příšerám, které by mohli neznámé místo obklopovat. Nikdy nevíte, zda vás zezadu napadne Manticora, či po vás skočí nějaká divoká šelma. Proto při sobě má stále věrný meč, na zádech luk a dýku.
Majetek: Zbraně, nějakých těch pár drachem, které má schované v jedné knize, kterou vydlabal a má ji uloženou mezi ostatními knihami, diáři a skicáky vedle svojí postele. Následně oblečení, které nosí, zásoba nějakých těch papírů, per, tužek a pastelek, temper a vodovek, aby se měl jak zabavit, když má volný čas, či prostě črtá unikátní kousek nějakého nalezeného předmětu.